GUITAR MUSIC

Aleatorica 4 Guitar

(5:24, 2022, It can be also performed simultaneously with the Aleatorica 4 Koto, Aleatorica 4
Shakuhachi and Aleatorica pro Piano)

Motto: “Does there exist at all anything such we call Chance or Freedom?
Or do we only express by those words our ignorance about causality?” (Josef Charvát)

67 = 279936
ALEA IACTA EST (Caesar)

This composition can be performed as SOLO or as an arbitrary ENSEMBLE piece in
manner of aleatory canon.
Every performer of ensemble using the die makes his own series of 7 numbers from 1 to
6 before every performance.
In that order the corresponding fragments has to be realised. All of 7 so generated frag-
ments constellations begins at ensemble leader's sign, given after the all previous constella-
tions are finished.

E. T. OPERNICUS

(Cyklus písní z opery „8. cesta“ pro hlas a kytaru, 15'00'', 2003)
Pro kytaru upravil Josef Mazan

Motto:
„Točila se mi hlava, dělaly se mi mžitky před očima. Vedli mě křišťálovými
chodbami, jakési neviditelné dveře se otvíraly s melodickým povzdechem,
potom jsem se řítil dolů a nahoru a zas dolů, obrovitý zamlklý Tarrakánec v
řasnatém kovu stál vedle mě, najednou všecko znehybnělo, přede mnou se
nafoukl skelný balon a praskl. Stál jsem na dně síně Valného shromáždění As-
trální federace.“

(Ijon Tichý: Osmá cesta, Hvězdné deníky, BARONET, Praha 1999, s. 35)

Fraktály

(pro kytaru, 2005, 10:48)

Motto:
„Rozdíl mezi systémy přirozenými a umělými je ten, že pro poznání prvních je
třeba použít pozorování nebo pokusy, zatímco u druhých se lze ptát toho, kdo je
stvořil... Existují však velmi složité artefakty, v nichž nesčetné záměry jsou
propleteny tak nekontrolovatelným způsobem, že skončí, aspoň zčásti, jako „objekty
pozorování“.

Benoit Mandelbrot: Fraktály - Tvar, náhoda a dimenze, Mladá Fronta, Praha
2003, s.19-20, ISBN 80-204-1009-0

Fuga pro kytaru

(4:04, 1976)

Princip fugy mě odedávna fascinoval svou monumentalitou, architektonickou
dokonalostí krystalu, jakýmsi nadpozemským vyšším řádem, který člověk snad ani
nemůže ve všech jeho mnoha-úrovňových subtilních souvislostech pochopit.

V době, kdy jsem pravidelně dennodenně vstávával ve 3 ráno, abych před
nástupem do konstrukce v jistých Závodech průmyslové automatizace ještě pár hodin
pocvičil na kytaru, mě v souvislosti se studiem kontrapunktu nadchla myšlenka
namodelovat v kompozici staletou evoluční proměnu fugy. Postupnou transformaci
barokního východiska ze začátku skladby až do abstraktního, nejobecnějšího
fugového principu, již zcela mimo jakékoliv historické kompoziční idiomy, na jejím
konci.

Fuga pro kytaru byla tehdy pokusem takovouto ideu materializovat.
Materializovat návodem k potenciálnímu zaznění. Právě na kytaře a to kdesi v
budoucnosti. A budoucnost se proměnila v přítomnost, aby vzápětí zmizela v
minulosti.

Hexachordon

(for Guitar, 2000, ca 9:00)

There are in the Time and Space 6 strings as a sounding Cosmos, which is an
opposite of the Chaos.

And so only lack was, except many others, to myriads of existing orderliness
add 6 another, which contain 6, in graphic symbols coded potentially sounding struc-
tures-parts of the hypothetical puzzle.

Puzzle which parts are to be arbitrary replicated and combined and from such
components build, for example bridges, viaducts or only tiny overpasses..., and join.

To join or connect anything which is momentary divided. This is one of the
very few human activities which are very probably meaningful.

Suita pro kytaru

(12:00, 1974)

Motto:
Suita (= průvod, pořad, řada) je několikadílná skladba, tedy forma cyklická, jejíž
jednotlivé díly byly původně výhradně tance. Moderní suita připouští i skladby
netaneční.

(K. B. Jirák: Nauka o hudebních formách, Hudební matice Umělecké besedy, Praha
1924, str. 34)